VANDA BŘEZINOVÁ

RC PIM Praha a Kovošrot Praha

(pátek) 13.dubna, 1973, znamení Beran

koncertní pěvkyně (soprán) - viz. pěvecká stránka

manažerka Mezinárodního hudebního festivalu Nejsevernějších Čech

autorka běžeckého závodu „Da Capo al Fine“ (ve spolupráci s TJ Slovan Varnsdorf)

Životní krédo: Kalokagathiá, harmonie ducha i těla. Zdravý životní styl.

 

 

100m  12,9

200m  26,2

400m  58,6  (1998)

Velká Kunratická (1350m) 5:21

5 000m   20,21 (2004)

10 000m  41,36

Půlmaratón 1:35:53

Maratón  3:29.37

 

V ROLI BĚŽKYNĚ

Fotografie, která zvala v r. 2003 závodnice k Běhu pro ženy v rámci Mattoni GP.

Foto: Eva Kubáńová

 

S atletikou jsem začala v pražských Bohemians až v 16ti letech, kdy mnozí mladí, zejména mladé, pomalu končí. Impuls k tomu mi dalo pár kilo navíc, se kterými jsem se v té době rozhodla nějak radikálně a přitom zdravě zatočit. Na dlouhých tratích jsem se však trápit nechtěla – proto „mými“ tratěmi byly od začátku sprinty na 100 a 200m. Přiznám také, že se mi v té době líbila čerstvá světová rekordmanka na těchto tratích Florence-Griffithová-Joynerová…

 

Začátky nebyly lehké – první stovka za 14,57 a sem tam nějaké nepříliš japné poznámky některých tehdejších „kolegů“ mne ale neodradily. Časem jsem sbírala body v 1.NL nejen na nejkratších tratích, ale i na dlouhých plotech. Mou hlavní disciplínou se stala právě čtvrtka a propracovala jsem se až na nejlepší ženu družstva. To už jsem ale trénovala na pražské Slavii, kam jsem později přestoupila. Dvě sezóny startovala v extralize, několikrát na M ČR a mám několik medailí z Akademických mistrovství ČR z doby, kdy jsem studovala medicínu.

 

V ROLI PĚVKYNĚ

Obálka CD  BELLA MIA FIAMMA,natočeného v r. 2004 ve studiu Českého rozhlasu.

Foto: Jiří Stejskal

Těžké dilema

To už jsem ale k tomu všemu studovala zpěv, a začala to s tím myslet vážně. Ten rok, kdy jsem běhala nejlépe, už ale začala vyvstávat otázka: Jak s tím? Bez běhání nemohu být, ale dráždí to krk! I dýchání je jiné! S těžkým srdcem jsem po roce váhání nakonec pověsila na hřebík vedle bílého pláště (školu jsem však vystudovala!)   i ty tretry…

 

…a plných 5 let, jen s výjimkou každoroční Velké Kunratické, jsem se na dráze neobjevila. Chodila jsem si občas zaběhat do lesa, abych nenabrala kila zpátky, ale bez závodů není motivace a tak to byla údržba dosti nepravidelná.

Na „svém“ okruhu v Ďáblickém háji jsem se však i přesto zlepšovala, nabírala vytrvalost a co především, mému hlasu delší vzdálenosti nevadily, ba dokonce prospěly!

 

Jako Flo-Jo  -  od sprintu k maratonu

V roce 2002 jsem se postavila na start PIM Mattoni Mediálního běhu na 3 km kolem Staroměstského náměstí. Skončila jsem tenkrát „na bedně“, potkala mezi běžci několik zajímavých lidí a odtud se dostala k půlmaratonu i celému maratonu a také k dalším závodům, hlavně v lese a na silnici.

 

Návrat do 1.ligy

Po pěti letech jsem (v rámci Cooperova 12´ testu pořádaného na dráze v Hostivaři), nakroužila jsem 3060m…a přišel za mnou pan Bešťák, trenér pražského Kovošrotu, zda bych nechtěla posílit ligové družstvo. Návrat do první ligy pro mne byl obrovskou výzvou a motivací, tak jsme si plácli. Pro změnu tam startuji (k překvapení svých dávných známých) – v těch nejdelších tratích a štafetě.

 

Můj první maratón

Křest maratónskou tratí jsem si odbyla v roce 2003 – do té doby jsem zvládla pouze poloviční vzdálenost a jinak neběhala více než nějakých 10-12km. Přesto jsem se přihlásila s tím, že to do těch šesti hodin přinejhorším nějak dokráčím…

Dva dny předtím jsem však zpívala na jedné z akcí v rámci maratónského víkendu. Sám velký šéf Carlo Capalbo mne uvedl jako hvězdu mnoha světových operních scén – a že také skvěle běhám maratony. Bylo to pro mne příjemné, nicméně jsem si celý víkend říkala, že „to musím uběhnout, aby alespoň něco byla pravda…“ a také se mi to podařilo, tenkrát těsně pod 4:20.

V dalším roce jsem trochu zatrénovala, a předběhla se o plných 40 minut!

 

Neobvyklá kombinace

Sport se s muzikou, zvláště klasickou, podle obecného mínění obvykle mnoho neslučuje. Zvláště mezi zpěvačkami je mnoho postav „XXL“, i když už i zde nastoupily zdravější trendy. I tak se většina z nich bojí jakéhokoli rychlejšího pohybu a trochy průvanu. Sama jsem se však všech problémů a indispozic z nachlazení zbavila právě v době, kdy jsem začala zase běhat!

 

Mattoni GP 2004, pěkné 17. místo a šéf Baletu Národního divadla, pan Vlastimil Harapes.

Foto: Eva Kubáňová

 

Takže závěrem-nemusí být každá zpěvačka jako almara a na druhou stranu – nemusí být každá sportovkyně jako mužatka…