Kuličkiáda smíchu 2012

26.2.2012 se v Pardubicích konal 2.ročník Kuličkiády smíchu v rámci divadelné akce Grand Festival Smíchu. Kuličky se hrály v hokejové hale na ledové ploše, na které bylo "vyhloubeno" 12 důlků. Hrát kuličky na ledě je něco úplně jiného než v terénu. Muselo se hrát s citem, při silnějším hodu nebo cvrnku kulička klouzala daleko za důlek.

Hrálo se několik turnajů, do 6let, do 12, nad 12, a tříčlenné týmy bez rozdílu věku. Vzhledem k tomu jak byla akce předem pečlivě připravena - hřiště, prezentace, výsledková tabule, moderování, je škoda, že na samotnou hru bylo vyčleněno hrozně málo času, cca 1,5hod. Tomu odpovídal i hodně krutý systém turnaje, bohužel takový, který skoro nikdo nepochopil a téměř každý zápas se hrál podle jiných pravidel.

Např. v kategorii dospělých bylo 8 skupin po 3 hráčích. Do vyřazovacího pavouka postupoval vítěz, přičemž jednotlivé zápasy se hrály s pouhými třemi kuličkami na jednu vítěznou hru. V jednom zápase se hrálo tak že jeden hráč naházel po jedné kuličce všechny kuličky k důlku, potom druhý hráč, ten který byl nejblíže k důlku začal cvrnkat, kdo měl všechny kuličky v důlku jako první vyhrál zápas. U jiného důlku se zase hrálo tak, že hráči hodili po jedné kuličce k důlku, kdo byl nejblíže začal cvrnkat a teprve po dosažení důlku šel hodit od čáry další kuličku. Kdo měl jako první všechny kuličky v důlku vyhrál. U dalšího důlku se zase hrálo tak, že jeden hráč hodil kuličku v důlku, potom druhý hráč, pak první začal cvrnkat bez ohledu na to kdo je blíže k důlku a po dosažení důlku šel házet další kuličku. Pokud první hráč měl jako první všechny kuličky v důlku měl soupeř ještě docvrnká a mohl srovnat hru, v tom případě hráli rozhodující hru s jednou kuličkou.

V soutěži týmů samozřejmě nebyla situace o nic přehlednější. Hráli vždy proti sobě dva týmy a každý hráč měl pouze jednu kuličku. V prvním zápase jsme hráli tak, že první hráč jednoho týmu hodil kuličku, potom první hráč druhého týmu. Kdo byl nejblíže důlku začal cvrnkat. Pokud dosáhl důlku jeden z hráčů tak šel házet další hráč jeho týmu ale ten první z druhého týmu musel ještě stále docvrnkávat tu svou kuličku, takže z jednoho týmu mohli odehrát všichni a ze druhého pouze jeden pokud ji nebyl schopen dát. No ale v dalším zápase se zase hrálo tak, že hráli proti sobě vždy první hráč jednoho týmu proti prvnímu hráči druhého týmu a pokud jeden dosáhl důlku, šli hrát proti sobě druzí hráči týmu a po nich třetí a počítalo se který tým dosáhl více vítězství. Na jiných důlcích zase hráli týmy tak, že každý hráč hrál se třemi kuličkami jako v jednotlivcích.

Jak byl turnaj moc časově v tísni je vidět na snímku vlevo, kde hráč dohrává semifinále za nedočkavého přihlížení zaměstnance haly s lopatou plnou sněhu aby mohl důlek zasypat. Protože v týmech to v pavouku nevyšlo tak aby vzešel jeden vítěz a na konci zbyly tři týmy a nebyl čas vymýšlet jak to nejrychleji dohrát, vítězi soutěže týmů byly všechny tři týmy; mimo jiné i náš tým ve složení Zbyněk Fojtík, Tomáš Knížnický + jeden místní kluk (na videu na konci) který náš tým doplnil.