Soustředění doma
i v zahraničí Soustředění doma
i v zahraničí
V Pinarelle jsem byl na soustředění 11.-20.4.1997. Teplota vzduchu se většinou
pohybovala kolem 15°C ve stínu, většinou jasno, takže na slunci se dalo celkem dobře
opalovat. Bydleli jsme na ubytovně na pokojích s 5 až 20ti lůžky 
, náš
pokoj měl 12 lůžek, bylo nás tam 6, takže i když tam byly jenom dvě skříně
alespoň jsme měli každý jednu postel na věci. Hlavním problémem bylo, že v
postelích byly vytahané péra, na většině se nedalo spát, takže spousta lidí spala
na matracích na zemi. Jídlo zajišťoval český kuchař z českých,
přivezených zdrojů, celkem vyhovující.
Trénovat se jezdilo 15km na stadión v Cessenaticu 
. V
Pinarelle se dalo běhat v piniovém háji 
,
který byl 3.5km dlouhý, asi 100m široký (tady mi vadilo, že jsem viděl stále
silnici vedle sebe). Protože podél pobřeží často foukal silný vítr, takže
nejčastěji jsme běhali kolečka podél pobřeží po větru a piniovým hájem protri
větru.
Další část atletů bydlela v hotelu přímo v Cessenaticu. V roce 1998 se zde koná mistrovství Evropy veteránů na dráze.
Santa Susanna se nachází asi 50km severně od Barcelony. Byl jsem zde od 31.3.98 do 9.4.98. Podle nabídkového listu cestovky zde mělo být 20-30°C, podle informací, které jsem si vyhledal na internetu 8-17°C. Bohužel pravdu měli na internetu. Pokud svítí sluníčko, dá se sice taky docela dobře opálit, ale nesměl by foukat nepříjemný silný vítr o kterém jsem se nikde nedočet a který nás tu provázel prakticky denně.
Ubytování jsme měli v apartmánech (3pokoje v jednom bytě + dvoje příslušenství + kuchyňka + jídelna), jednoduše zařízené (téměř žádný nábytek), v každém něco nefungovalo, přesto bych to pro takovéto soustředění považoval za vyhovující (pokud se tím drží nízká cena zájezdu). Apartmány nejsou vytápěné, takže vzhledem k počasí je téměř nutný péřový spacák. Stravu zajišťoval český kuchař, tomu se nic vytknout nedá, jídla bylo dost, někdy až moc, a docela dobré.
Trénovat
se jezdilo na stadión v Lloret de Mar 
,
vzdáleném asi 20km. O stadión je tam dost velký zájem, takže tam vždy bylo tolik
lidí asi jako u nás při závodech. Teoreticky je tam zakázáno trénovat v prvních
dvou drahách, což se ale nejenom nedodržovalo, ale spousta lidí se tam taky jen tak
prochází, jako by byli poprvé na stadiónu. Pro vytrvalce jsou možnosti mimo stadión
dost omezené. Ze Santa Susanny se dalo akorát běžet podél moře střídavě po
zpevněné písečné cestě, po asfaltu a po betonu celkem 6km jedním směrem, místy za
přispění automobilových výfuků. Les byl vzdálen asi 2-3km, kde je minimum cest, ale
všechny pouze do kopce. Takže nic takového, jako v Praze Hvězda, nebo Stromovka.
V Canet de Mar, které je vzdálené 35km severně od Barcelony, jsem pokračoval v soustředění po Santa Susanně od 9.4.98 do 18.4.98. Myslel jsem si, že pozdnější termín přinese přece jenom teplejší počasí, ale bylo to spíš obráceně. No je to třeba brát z tý pozitivní stránky. Komu se poštěstí takový zážitek, aby se ve 13hod opaloval u moře a v 17hod na stejném místě běhal ve sněhové vánici (jako my 11.4.).
V ubytování byla oproti původním informacím nepatrná změna. Místo hotelu v blízkosti stadiónu, byl hotel 20km od stadiónu, místo tříhvězdičkového hotelu byl jednohvězdičkový, místo švédských stolů bylo jídlo (mimo snídaně) servírované, místo dvoulůžkových pokojů nás čekaly poupravené třílůžkové (t.j. maximálně využitá plocha dvoulůžkového pokoje, takže nezbylo místo na pohyb po pokoji), což bylo po okamžitých protestech změněno a upraveno na dvoulůžkové, na druhý den nám už dávali i víc jídla, třetí den nám dokonce opatrně zatopili, od čtvrtého dne už hřáli radiátory celkem obstojně. Když jsme měli štěstí tak i voda ve sprše byla teplá.
Tréninkové
možnosti jsou pro vytrvalce tady ještě horší než v Santa Susanně, podél moře je
asi jeden km pevná cesta, po které se dá běhat. Les je vzdálený 2km, tam opět vedou
cesty buď do kopce, nebo z kopce, žádná rovina. ještě že tam je hodně jahodových
plantáží s výbornými jahodami, takže alespoň nějaká motivace proč tam běhat.
Jinak se jezdí na stadión v Mataró 
.
Možná se to bude zdát někomu divné, ale musím říct, že v žádném případě nelituji toho, že jsem tam jel.
